Stínoví lidé (také známí jako Stínový muži, Stínoví příbuzní nebo Stínové bytosti) jsou popisování jako stínoví tvorové nadpřirozeného původu, kteří se jeví jako tmavé „šmouhy“ v okrajovém vidění lidí a procházejí, nebo se pohybují mezi stěnami, pokud si toho teda lidé všiml.

Zprávy o stínových lidech jsou velmi podobné těm o pozorování duchů, ale liší se v tom, že Stínoví lidé nejsou popisováni jako zjevy s lidskými rysy, s moderním oblečení na sobě, nebo jako něco, co se snaží o komunikaci.

Svědkové také nepopisují stejné pocity jako v přítomnosti něčeho, co „bylo kdysi živé“. Někteří lidé se svěřili s tím, že se cítili ohroženi, s pocitem, jakoby je honili, nebo (spíše zřídka) napadali Stínoví lidé. Také se zmínili o tom, že se někdy zjeví a hned zmizí. Svědci uvádějí, že setkání jsou obvykle velice děsivá…

Nejlépe by se daly popsat jako černé siluety s humanoidními znaky, ale bez úst, nosu, očí, nebo jakéhokoliv obličeje vůbec, i když je domnělí svědci také popisovali jako velké děti nebo beztvaré masy černočerné hmoty. Některé výpovědi obsahují informaci o zářivých, červených očích. Obecně platí, že jsou popisovány, jako černá hmota, nebo se označují jen jako hra stínů.

Jejich pohyb je často popisován jako velmi rychlý a nesouvislý; Nejprve se pohybují pomalu, jako by procházeli vodou, a pak rychle „hupsnou“ do jiné části svědkovo vidění.

Někteří lidé zase říkají, že Stínoví lidé jakoby tančí od jedné stěny ke druhé. ,, Jako kdyby měli svou vlastní trasu…“ Existují také jiné formy stínových lidí, a ty údajně vypadají jako zcela černá stvoření s červenýma očima, pláštěm a vysokým, gentlemanským kloboukem. Tato varianta se nazývá „The Hat Man“.

Příběh

Vidíte koutkem oka ty malé záblesky ve tmě? Není to prach ani hra světel. Možná jsou to duchové, jak někteří lidé věří, ale já jsem přesvědčen o tom, že to jsou Stínoví lidé – bytosti z dimenzí v blízkosti té naší, ale nedokážu je pořádně vidět, dokonce se na ně ani soustředit.

Vždy jsem byl schopen vidět Stínové lidi. Když jsem byl malý, moje matka nechala moje oči zkontrolovat hned několika různými optometristy, protože jsem si stěžoval na věci, co jsem viděl. Naučil jsem se o nich mlčet, ale trvalo to docela dlouhou dobu…

Poprvé jsem se nimi setkal, když mi byly tři nebo čtyři roky. Žili jsme v bytu ve věžáku s krásným výhledem na kopce a město pod námi. Moje nejlepší kamarádka, Michelle, si za mnou přišla hrát; Její rodina žila naproti přes ulici a my jsme mohli trávit víc času spolu. Ten den, mě přivítala výbuchem nadšení a radosti.

,, Musíš si hrát se mnou a mými novými panenkami!“ Zaječela na mě. Byl jsem mnohem víc zažraný do dinosaurů a tohle znělo jako hrozný způsob, jak strávit odpoledne.

,, Ne,“ trval jsem na svém. ,, můžeme si hrát jen vlastní fantazií! Godzilla versus Zabijácké vosy!“ Snažil jsem se dupat po podlaze a vypadat hrozivě.

Michelle se rozzlobila a odešla. Byla mnohem rychlejší než já a zmizela mi ze zorného pole, ale myslel jsem si, že prostě jen zahnula za roh.

Pak jsem viděl stín, číhající v koutku mého oka. Myslel jsem si, že je to Michelle, otočil jsem se ke stínu a volal jsem její jméno. Ale neozvala se žádná odpověď, stín dál bloudil po místnosti, jakoby se mi nechtěl podívat do očí.

Jak roky plynuly, začal jsem věřit, že Stínoví lidé byli moji přátelé, nebo dokonce moji ochranáři, jako strážní andělé.Ale ty noci poté byly… děsivé. Začal jsem vidět Stínové lidi v reálných stínech mého pokoje. Mnozí z nich utekli dřív, než jsem se na ně stihnul podívat, ale jiní se poflakovali v rozích místnosti a shlukovali se jako pavučiny.

A potom začal ten hluk.

Bylo to jako, šeptání listů, které hladil vítrl. Byl to jako jazyk, kterému jsem nerozuměl, slova, která jsem znal, ale nepochopil jsem je, bylo to jako z jiné dimenze. Šepot nabýval na frekvenci, Stínoví lidé se spojili do jednoho velkého stínu a začali se přibližovat ke mně.

Přiběhl jsme do pokoje rodičů a třásl jsem s nimi, dokud se neprobudili. Ale samozřejmě, že mi nevěřili. ,, Je to jen tvoje představivost zlato…“

Vím, že to byli Stínoví lidé. A když vidíte stín uvnitř stínu, nebo temnotu v koutku svého oka, nemusíte být sami…